Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Žák ve škole řekl velmi hrubé slovo. Zděšená učitelka mu ihned domlouvá: „Takhle se nemluví, kdes to, prosím tě, slyšel?“ „U tatínka.“ „Dobře, ale to se prostě neříká. Víš vůbec, co to znamená?“ „Ano,“ zazáří chlapci oči, “že chci nastartovat auto.“