Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Tohle má být sváteční jídlo podle osvědčeného receptu mojí babičky? Vždyť to maso není ani vidět.“ „Já za to nemůžu, v receptu je napsáno vezmi masa asi za deset korun...“