Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Veverka sedí na stromě a louská oříšky. Rozlouskne první – stříbrné šaty. Rozlouskne druhý – zlaté šaty. Rozlouskne třetí – diamantové šaty. Veverka se rozpláče, schoulí se na větvičku a vzlyká: „Já se kvůli té hloupé pohádce snad nikdy nenažeru!“