Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dva vodáci stojí na břehu a bezmocně pozorují, jak se třetí převrátil s lodí a topí se. Z nešťastníka už je vidět na hladině jen ruka, když jeden z jeho druhů promluví k druhému: „Hele, tak jsi asi měl pravdu, že se do té záchranné vesty má dávat polystyren a ne molitan!“