Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Tatínek příjde domů z práce a zastihne syna, jak se právě chystá k odchodu do angličtiny. „Poslechni, Pavle, když to stojí takové peníze, už ses alespoň něco naučil?“ „Ano, říci děkuji a prosím.“ „No sláva, to je velký pokrok. Česky to ještě neumíš.“