Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Z paluby luxusní osobní lodi je vidět křičícího a zoufale mávajícího vousatého muže na malém ostrůvku. „Kdo je to?“ ptá se jeden cestující kapitána. „Nemám tušení. Ale každý rok, když tudy proplouváme, takhle šílí.“