Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Na venkovskou faru přijde tulák a spustí: „Jsem věřící, prosím si o almužnu.“ „Tak alespoň udělej kříž, když jsi věřící,“ vybídne ho farář. „Ve jménu Otce i Ducha Svatého.“ „A kde máš Syna?“ „Tam na dvoře si prohlíží slípky.“