Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Povídají si dva zaměstnanci pošty u třídičky zásilek: „Kdes byl letos na dovolené?“ „Týden u bráchy v 252 47 a další dva týdny u rodičů v 782 05.“ „No mě to s 359 60 nevyšlo, tak jsem byl jen ve 257 40 na chatě.“