Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Jakpak jste u nás spokojen?“ ptá se vrchní v restauraci. „Kdyby byla polévka tak teplá jako to víno, víno tak staré jako to kuře a kuře tak mastné jako účet, jednalo by se o celkem ucházející oběd.“