Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Vichřice se žene ulicí. A za ní utíká rozčilený Skot. Potká druhého a povídá: „Neletěl tady klobouk?“ „Letěl. Chytil jsem ho.“ „Děkuji vám a kde, prosím vás, je?“ „Jo, to já nevím. Byl mně malý, tak jsem ho zase pustil po větru.“