Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Nový zaměstnanec je první den v práci. Zvedne telefon, vytočí číslo a řekne: „Doneste mi kafe a to tak, že rychle.“ V telefonu je chvilku ticho a poté se ze sluchátka ozve: „Co si to dovolujete? Víte vy vůbec, s kým mluvíte?“ „Ne, to opravdu nevím.“ „Jsem ředitel této společnosti, vy hlupáku!“ „A víte vy, s kým mluvíte, vy hlupáku?“ „Ne, to tedy nevím,“ odpovídá ředitel. „Tak to je dobře,“ odpoví chlapík a zavěsí.