Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Do třídy, kde sedělo v lavicích několik žáků, vrazil školník a zakřičel: „Co tady děláte?“ „My tady máme doučování.“ „Tak to jo,“ uklidnil se školník, „já myslel, že tu něco děláte...“