Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Do hotelu vstoupil muž a povídá recepčnímu: „Prosím vás, mohl byste mne zítra ráno vzbudit v šest hodin?“ „Samozřejmě. Jaké máte číslo pokoje?“ „Jakého pokoje?“ podivil se muž. „My spíme ve stanu na stráni u lesa za vaším hotelem.“