Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Maminka k synovi: „Jejdamane, tak špinavou nohu jsem ještě neviděla!“ „Dneska máš štěstí, mami, hned uvidíš i druhou, jen co si sundám druhou ponožku.“