Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
U soudu se ptá soudce obviněného: „Já naprosto nechápu, proč jste se tři noci po sobě vloupal do stejného obchodu?“ „Víte, pane soudce, já tam vzal krásné šaty pro manželku a neodhadnul jsem velikost. Tak jsem je musel jít dvakrát měnit!“