Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Za sedmi horami, za sedmi lesy, za sedmi řekami, za sedmi moři, ze sedmi planinami, za sedmi dolinami žil jednou jeden král. Chodil po zámku a říkal si: „Proč? Všude to mám tak daleko!“