Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Povídá rozvášněný průvodce turistům: „Nejúchvatnější pohled z této věže je večer na severní stranu na západ slunce…“ „To se nedivím,“ na to jeden turista. „U nás slunce vidíme zapadat jenom pořád na západě.“