Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Aničko, jak se jmenuje ten obrázek, co jsi nakreslila?“ „No, Stračena na pastvě.“ „A kde máš namalovanou trávu?“ „Stračena ji spásla.“ „A kde je ta Stračena?“ „Odešla.“ „A pročpak odešla?“ „Co by tam dělala, když tu trávu spásla?“