Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Jarda si hází korunou: „Když padne orel, půjdu na hokej, když padne panna, jdu se dívat na televizi, a když zůstane stát na hraně, jdu psát domácí úkoly.