Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Na pohřbu jednoho velmi bohatého muže se sešlo mnoho smutečních hostů, kteří se přišli se zemřelým rozloučit. Byl tam také jeden velmi chudě vypadající muž, který usilovně plakal. Jeden z pozůstalých se ho ptá: „Byl jste jeho blízký příbuzný?“ „Ne, nebyl jsem s ním vůbec příbuzný.“ „Tak proč tak pláčete?“ „Právě proto.“