Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Potká šnek šneka, který je velmi polámaný, samá boule a modřina, každé oko zahnuté jinam. „Co se ti to stalo?“ „Škoda řeči. Šinu si to takhle po stráni dolů po nádherně rovné pěšince, pořádně to rozjedu a vtom přede mnou vyrostla houba.“