Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Rytíř se po dlouhém dni bojů vrací se svou družinou do hradu. „Jak jste si vedli?“ ptá se král. „Pane,“ odpovídá rytíř, „rabovali jsme a plenili pro vás celý den. Vypalovali jsme města nepřátel na západě.“ „Cože?“ zaječí vladař. „Na západě žádné nepřátele nemáme!“ „Ach tak,“ říká rytíř, „tak teď už ano.“