Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Česká filharmonie koncertuje. Skladba vrcholí, bouřlivou pasáž střídá mírná až tichá pasáž. Tu se z přední řady zvedne člověk a do ticha se zeptá: „Je tu, prosím vás, někde lékař?“ Vzadu se zvedne postava a zepředu se ozve: „Doktore, ty hrajou, co?“