Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Učitelka kontroluje domácí úkol jednoho žáka a ptá se ho: „Jak to, že tam máš tolik chyb?“ „Za to může maminka.“ „Jak to, ona ti pomáhala s tím úkolem?“ „Právě, že ne.“