Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Ptá se malá Alenka paní, která bydlí vedle v paneláku: „A nevadí vám, že každý večer hraji na piano?“ „No, abych pravdu řekla, trochu mi to vadí...“ „Tak si, prosím vás, stěžujte mamince!“