Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Muž se vrátí z půlnoční mše svaté rozmrzelý: „Celou dobu jsem musel stát. Přeci musí vědět, že každý rok pravidelně chodím na půlnoční, tak by mě snad mohli rezervovat místo, ne?“