Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Pán vypráví kamarádovi: „Přes noc jsem zaparkoval auto na ulici. Abych odradil případné zloděje, vyndal jsem autorádio a za oknem nechal nápis: Bez rádia, bez cenností, kufr prázdný. Ráno jsem našel auto s rozbitým oknem a k mému nápisu někdo připsal: „Je to pravda, zkontroloval jsem to.“