Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Hej, Patriku, co jsi dal tomu svému koni, když měl koliku?“ „Terpentýn.“ Po nějaké době. „Hej, Patriku, ten můj kůň po terpentýnu chcípl…“ „Ten můj taky…“