Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Pořádáme koncert, z jehož výtěžku budeme hradit výstavbu dětského hřiště v městském parku. Kupte si lístek a podpořte tento projekt.“ „Děkuji, už něco mám. Ale budu v duchu s vámi.“ „Máme lístky za 100, 200 a 300 korun. Kde chcete, aby váš duch seděl?“