Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Maminka přišla domů a vidí, jak syn s mokrým hadrem pobíhá po domě. „Co to děláš, Dušánku?“ „Dneska jsme měli ve škole lékařskou přednášku a pan doktor říkal, že máme dávat studené obklady na místa, kde jsme se udeřili.“