Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Promiňte, pane pokladní. Měl jsem ve své výplatní obálce tento měsíc o stokorunu méně.“ „To ano. Ale minulý měsíc jste dostal o stokorunu více a to jste si nestěžoval,“ odpoví pokladník. „To máte pravdu,“ pokračuje klidně zaměstnanec, „jednou se taková chybička může omluvit, ale když se to opakuje, musí se člověk bránit.“