Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Poslyšte, vy jste mi přinesl nějakého voříška. Říkal jsem vám přece výslovně, že chci koupit německého policejního ovčáka!“ „Promiňte, ale to štěně je z tajné policie!“