Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Kája zajde za mámou a ptá se: „Mami, můžu jít ven?“ „Zeptej se táty.“ Kája se nakloní k otci, který čte noviny a polohlasně se ho zeptá: „Tati, čteš noviny?“ „Ano.“ „Slyšelas, mami? Táta říká ano.“