Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Tatínek vleče synka do školy. Ten se brání a brečí, že nechce. „Kdybys nešel do školy, nebyl bys chytrý,“ domlouvá mu otec. „Já nechci být inteligentní, já chci být jako ty, tati!“