Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Potká tramp trampa, který na provázku vleče kozu. „Kam ji táhneš?“ „Na osadu.“ „Proč?“ „Budeme ji mít u sebe v boudě a každé ráno si ji podojíme.“ „No dobře, ale ten smrad!“ „Dyť ona si zvykne.“