Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Cestující se v příchodu na nádraží opozdil a vlak mu ujel. Ihned si šel k výpravčímu stěžovat: „To je pořádek… Každý den má dvacet minut zpoždění a zrovna dnes jede načas!“