Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Pepíček přijde do školy a začne všem říkat, že jeho sestra má žloutenku. Učitelka to také zaslechne a pošle ho na týden domů, aby nikoho nenakazil. Po týdnu se Pepíček vrátí a učitelka se ho ptá: „Pořád má tvoje sestra žloutenku?“ „No, to já nevím, ono to chvíli trvá, než ty dopisy z Austrálie dorazí…“