Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Přijde Martin ze školy, hodí aktovku do kouta a hned vletí k sestře do pokoje: „Jsi hrozná! Už ti nic neřeknu!“ „Co jsem ti udělala, bráško?“ „Vyzradila jsi moje tajemství.“ „Nevyzradila, Martine. Jen jsem je vyměnila za jiné.“