Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Klárčina babička se vrátila od kadeřnice s nakrátko ostříhanými vlasy. Hned se předvedla malé Klárce: „Že už nevypadám jako babička, viď?“ „No, ani ne. Teď vypadáš spíš jako dědeček.“