Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Maminka budí syna. „Takový medvěd, ten se má,“ brumlá si syn pod nos. Matka to zaslechla a ptá se ho: „Proč, Pepíčku?“ „Ale, takový medvěd si nařídí na podzim budík na tři čtvrtě na duben a když budík zazvoní, zívne si, protáhne se a řekne si: Ááá… To už je zase jaro?“