Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Posteskne si kamarád kamarádovi: „Chtěl bych mít tolik peněz, abych si mohl koupit slona.“ „Šílíš? Na co potřebuješ slona?“ „Já nepotřebuju slona. Já potřebuju ty peníze.“