Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Jean, řekněte mi, kdy jsme měli poslední návštěvu?“ „To je už asi patnáct let, sire.“ „Vážně, Jean? A kdo to byl?“ „Já sire, přišel jsem se zeptat, jestli je to místo komorníka stále volné.“