Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Pan farář byl na návštěvě ve velice zbožné rodině. Při odchodu se loučí se všemi a podá ruku i nejmladšímu synovi. Ten však mlčí. Rodiče syna povzbuzují: „Tak co se říká?“ „Pán Bůh zaplať, že odcházíte.“