Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Přijde paní do obchodu a nadává prodavačce: „Co jste mi to prodala? To není žádný prášek proti molům, vždyť oni si na něm pochutnávají.“ „No vidíte, žerou prášek a šatům dají pokoj.“