Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Rozčiluje se jeden dlužník: „Vždyť mě o tu mizernou tisícikorunu upomínáte už potřetí! Je mi to až nepříjemné! Vy mne snad chcete dohnat tak daleko, že už si od vás nikdy peníze nevypůjčím.“