Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Pražská rodinka si vyjde v neděli na procházku údolím Divoké Šárky. Procházejí se a najednou hlava rodiny vykřikne: „Teda, tady je ale nepořádek! Vůbec se tu neuklízí. Tady za keřem jsou ještě ty plechovky, které jsme tam hodili před týdnem.“