Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
V hodině náboženství chce katechetka po žákovi, aby vyjmenoval Desatero Božích přikázání, klidně v jakémkoli pořadí. Žák: „Třetí, šesté, první, osmé, čtvrté, páté, deváté, druhé, desáté, sedmé.“