Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
U lékaře: „Nevíte, že ordinuji jen do čtvrté hodiny?“ zlobí se lékař na pacienta. „Já vím, pane doktore, ale ten kůň, který mne kopl, to zřejmě nevěděl,“ smutně konstatuje pacient.