Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Povídá matka synovi: „Jez špenát, abys byl silný, chytrý a hezký.“ „Nechci být silný, ani nechci být chytrý a už vůbec nechci být hezký! Chci být jako táta!“