Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Hele, viděls to někdy!“ vykřikne Péťa a ukazuje na psa, který jde přes náměstí. „Vlčák – a nese nad sebou deštník.“ „A co má být,“ říká Kája, „vždyť cedí jako z konve.“